Bez kopyt není koně
8. 5. 2007
Bez kopyt není kone
Stará pravda ríká, že kopyta jsou jako základy domu; sebekrásnejší dum nám bude na nic, pokud jeho základy nebudou pevné a trvanlivé.
Z ceho se kopyto skládá
Úlohou kopyt je nést hmotnost tela kone, absorbovat nárazy o zem, odrážet se od zeme, regulovat vlhkost a pomáhat pumpovat krev; zároven se nesmí opotrebovat a musí být schopna opotrebenou tkán nahrazovat.
Kopyto je vlastne celý komplex ruzných mekkých tkání, krevních cév, kostí, vazu, šlach, to vše uzavrené v pevném pouzdre z kopytní rohoviny.
Kopytní rohové pouzdro je vysoce pozmenený specializovaný kožní derivát. Podstatou tvrdosti kopytní rohoviny je vláknitý protein keratin, stejná látka, která se nachází v nehtech lidí. Bunky, které obsahují keratin, se postupne mení, zploštují se, ztrácejí bunecné jádro a jiné organely, až se z nich stávají ploché bunky, v nichž je keratin uložen v matrix z bílkovin obsahujících sirné aminokyseliny a aminokyselinu thyrosin. To, jak bude kopyto tvrdé, závisí na pomeru keratinu a této matrix.
Na kopytním rohovém pouzdru rozlišujeme obrubu (což je úzký proužek mezi korunkou a kuží), korunku, rohovou stenu, rohové patky, rohové chodidlo a rohový strel (strelka).
Rohové pouzdro vyrustá z kopytní škáry (kopytní lužko), což je hustá, pružná pojivová tkán, která obsahuje hodne krevních cév a nervu (proto krvácí a je citlivá).
Rohová kopytní stena se skládá ze trí vrstev:
• glazury, která je velmi tenká, vyrustá ze škáry obruby a pokrývá patky a ruzne velkou cást steny kopyta. Když je kopyto vlhké, propujcuje mu glazura belavý nádech. Její úlohou je chránit kopytní stenu pred ztrátou vlhkosti. U mnoha koní tato vrstvicka nezasahuje až dolu, protože si ji kone pohybem v písku nebo hlíne obrousí.
• ochranné vrstvy, která je nejsilnejší a nejpevnejší cástí rohové steny. Tato vrstva není prokrvená ani opatrena nervy, proto není citlivá a zajištuje bezbolestný kontakt kopyta se zemí. Nejpevnejší je prední cást kopytní steny, protože ji kun zatežuje nejvíce. Bunky, které obsahují keratin, zde tvorí dlouhé tubuly (rourky). Mezi tubuly se nachází takzvaná mezirourková rohovina. Tubuly svým tvarem a usporádáním umožnují menit pri zatížení tvar kopyta a potom se vrátit po zvednutí do puvodního stavu. Díky tubulum muže kopyto nasávat vlhkost z prostredí (ale taky ji do prostredí odvádet). Tato vrstva vyrustá z korunkové škáry.
• spojovací vrstvy, která má zcela odlišnou strukturu: skládá se z drobných rohových lístku, lamel, které se ješte delí na drobnejší lístecky. Lamely vnejší vrstvy jsou tvrdé a jsou pevne vklínené mezí mekké a krví zásobené lístky stenové škáry (která je pokracováním korunkové škáry a prechází plynule v chodidlovou škáru) a je pevne spojená s kopytní kostí, takže vnitrní struktury kopyta jsou “zavešené” do kopytní steny.
Kopytní stena má velkou úlohu pri nesení hmotnosti tela kone (práve díky onomu “zavešení” pomocí lístku). Hmotnost kone se promítá skrz páter, kosti koncetin až do kopytní kosti (3. clánek prstu). Avšak ta je pevne spojená lístky s kopytním pouzdrem, takže hmotnost kone se tak rozloží do celé kopytní steny. Hmotnost tela se také od vnitrku kopyta odpruží zpet nahoru ve chvíli, kdy se kun pri došlapování dotkne kopytem zeme.
Rohovina kopytní steny obsahuje asi 25% vody.
Dále zde máme (rohové) kopytní chodidlo, jehož rohovina taky tvorí rourky. Ty odrustají z chodidlové škáry a rostou smerem k chodidlovému povrchu, kde se tlakem o zem ohýbají; to zpusobuje prirozené odlupování chodidlové rohoviny a limituje tlouštku chodidla. Kun normálne nenašlapuje na celé chodidlo, ale jen na úzký pás podél bílé cáry (ten spolu s bílou cárou a chodidlovým okrajem kopytní steny tvorí takzvaný nosný okraj kopyta).
Bílá zóna neboli bílá cára je místo, kde sousedí lístky kopytní steny s tubuly kopytního pouzdra.
Každý zná trojúhelníkovitou strelku (rohový strel), která vyrustá od patek a zasahuje až do stredu chodidla. Také ona je tvorená rourkovou a mezirourkovou rohovinou. Její úlohou je absorbovat nárazy kopyta o zem. Je méne keratizována, než kopytní stena a chodidlo a obsahuje více vody (až 50 %), proto je mekcí a pružnejší než zbytek kopyta.
Pokud si vše shrneme, mužeme vyvodit tyto závery: kopytní stena musí být dostatecne silná, aby mohla nést hmotnost tela kone bez nadmerného opotrebování, nesmí snadno vysychat, musí být pružná a dobre rust. Kvalitnejší je pigmentovaná rohovina kopytní steny, protože méne vysychá, méne se štípe a nepodléhá poškození jako rohovina bílá. Chodidlo musí být natolik silné, aby se nadmerne neopotrebovávalo a má se normálne odlupovat. Patky mají být dobre vyvinuté a strelka má být velká a silná, má chodidlo rozdelovat na stejné cásti.
Jak kopyto roste
Pokud pochopíme strukturu kopyta, pochopíme také, jak kopyta rostou. Rychlost a kvalita rustu se mení pusobením mnoha faktoru.
Kopytní stena roste rychlostí 6 - 10 mm za mesíc. Než odroste celá prední stena kopyta, trvá to 9 - 12 mesícu, bocní steny odrostou asi za 6 - 8 mesícu a patky za 4 - 5 mesícu. Proto je na patkách vždy novejší rohovina, než v dolní cásti prední steny kopyta a je také mekcí a pružnejší (obsahuje více vody). Rohovina chodidla odroste asi za 2 mesíce.
Mladým koním rostou kopyta rychleji než koním dospelým. Kopýtko hríbete pred odstavem roste rychlostí až 15 mm/ mesíc, kopyto rocka asi 12 mm/mesíc.
Rychlost rustu rohoviny kopyta však krome veku ovlivnují i jiné faktory, napríklad:
• rocní doba - uprostred zimy roste kopyto nejpomaleji, na jare se jeho rust urychluje.
• vlhkost prostredí - extrémne suché podmínky zpomalují rust rohoviny kopyt.
• genetika - nekterá plemena jsou známá tvrdostí a kvalitou kopyt (napríklad arabští kone a mnoho plemen poníku), zatímco jiná mají obecne mnohem méne kvalitní kopyta (obzvlášte plnokrevníci). Samozrejme v rámci jednoho plemene se vyskytují ruzní jedinci s ruzne kvalitními kopyty; svoji roli hraje i prostredí, ve kterém žijí.
• nemoci a horecka - mohou zpomalit a deformovat rust kopytní rohoviny, takže za nekolik mesícu lze na kopytech videt “prstence”.
• poranení korunky - pokud dojde k poškození této zárodecné tkáne, rohovina, která z tohoto místa odrustá, muže být také poškozená a rust pomaleji.
• pohyb - pohybující se kun strídave zatežuje a odlehcuje kopyta; pružné kopytní pouzdro pritom ruzne mení tvar (kopytní mechanismus) a podporuje tak mimo jiné dobré prokrvování a tím i výživu kopytní škáry. Výsledkem je lepší a rychlejší rust kopytní rohoviny.
• pretežování koncetiny - pokud kun kulhá na jednu koncetinu a nezatežuje ji, pretežuje koncetinu druhou a na té se muže zpomalit rust rohoviny, ci muže dojít k deformaci rohového pouzdra (kopyta).
• zátež - jakmile zacne kun trénovat, jeho metabolismus se zvýší a s ním se urychlí i rust kopyt.
• výživa - to je duležitý faktor, protože koni je treba dodávat urcité látky, aby rust kopyt byl kvalitní a dostatecný; pokud koni urcité složky výživy chybí, jeho rohovina bude rust pomaleji a méne kvalitne. Na druhé strane zatím není nijak prokázáno, že preventivní podávání krmných prípravku “na zlepšení kvality kopyt” opravdu úcinkuje. Nadmerné podávání nekterých látek ci prvku muže naopak uškodit.
Jak nakrmit kopyta
Vlivem krmení na rust rohoviny kopyt se v soucasné dobe intenzivne zabývají mnohé vedecké týmy a hodne výrobcu krmiv doufá v prospech, který jim bude z techto výzkumu plynout. Je jasné, že celkove špatná výživa (tedy nedostatek všech živin) zpomaluje rust kopyt. V jedné studii popisují pokus, kdy odstavená hríbata poníku krmili takovou krmnou dávkou, která pokryla pouze tretinu jejich požadavku na energii. Rust jejich kopyt byl o tretinu pomalejší, než rust kopyt kontrolní skupiny (tedy odstavená hríbata poníku krmená odpovídající krmnou dávku). Je zajímavé, že toto omezení ve výžive nemelo vliv na sílu a pružnost rohoviny.
Kone, kterí trpí nedostatkem bílkovin, mají pomalejší rust rohoviny kopyt, která je navíc méne kvalitní a je náchylnejší k praskání a štípání. Obvykle však nedostatkem bílkovin mohou trpet pouze kone rostoucí a laktující klisny (ti mají zvýšené požadavky na bílkoviny), pokud se živí pouze prezrálou pastevní trávou nebo senem bez prídavku jiných krmiv. Bežná krmná dávka ostatních dospelých koní obsahuje dostatek bílkovin.
Není žádným prekvapením, že vápník - minerál, který je duležitý pro formaci kostí, svalu, zubu a vlastne každé tkáne - - je nepostradatelný i pro rust kopytní rohoviny. Podílí se totiž na tom, že jedna bunka prilne ke druhé, takže ovlivnuje pevnost spoju mezi keratinizovanými bunkami v tubulech.
Kone, kterí dostávají hodne fosforu a málo vápníku (hodne jádra, hlavne otrub, a málo sena) mohou trpet nedostatkem vápníku, což se projeví celou radou problému (k nim patrí i nekvalitní rohovina kopyt). Behem jednoho výzkumu krmili kone ovsem, otrubami a travním senem. Potom místo poloviny dávky tohoto sena dávali seno vojteškové, které je bohaté na vápník a bílkoviny. Za 9 mesícu od této zmeny se zlepšil nárust jejich rohoviny o 22 - 25 %.
Ve spojitosti s rustem kopyt se jiste každý setkal s pojmem biotin, neboli vitamín H. Tento vitamín je tvoren ve strevech koní v množství, které pokryje jejich základní požadavky. Nekterí kone s nekvalitními kopyty se však po pridání biotinu do krmiva zlepšili (tedy dostali více biotinu, než kolik by normálne potrebovali; prestože optimální dávka biotinu není zatím spolehlive zjištená, uvádí se, že kun je schopen zpracovat 15 - 20 mg aktivního biotinu denne). Uvádí se, že pouze 2 % koní, kterí meli nekvalitní rohovinu, trpelo nekomplikovaným nedostatkem biotinu. Zatím se nezjistily žádné vedlejší úcinky této látky, proto je biotin velmi populárním prídavkem pro zlepšení rustu kopyt, at už lécebne nebo preventivne.
Zatím se však nepodarilo zjistit, jakým mechanismem biotin pusobí a proc nekterým koním pomuže a jiným ne. Vetšinou pomáhá koním, kterí mají tenkou, krehkou rohovinu kopytních sten a citlivá a tenká chodidla -- to jsou ti kone, kterým tak snadno upadávají podkovy a vylamuje se kopytní stena okolo podkováku.
Než však zacne biotin prinášet výsledky, trvá to nekolik mesícu. Pri jednom pokusu na hrebcích plemene lipický kun dostávalo 26 koní 20 mg/den biotinu a první zlepšení rohoviny bylo poprvé zjišteno až za 6 mesícu. Nejlepší výsledky se dostavily za 14 mesícu. Zlepšení se projevilo tím, že se jim méne lámala kopyta, méne se štípala a zvýšila se jejich pevnost v tahu.
Pro rust kopytní rohoviny jsou duležité nekteré aminokyseliny. Konkrétne se jedná o methionin, cystin (a cystein), protože ty obsahují síru, základní prvek pro tvorbu keratinu. Methionin si kun neumí sám vyrobit, proto ho musí dostávat v potrave; malé množství této aminokyseliny je obsaženo v keratinu, jinak se v tele premenuje na cystein, jehož stabilní forma se nazývá cystin a je duležitou soucástí keratinu. Prídavek techto aminokyselin sám o sobe asi kvalitu ani množství rohoviny neovlivní, ale lze je pridávat spolecne s biotinem. K presnejším záverum ješte bude potreba provádet další výzkumy. Prestože je síra soucástí techto aminokyselin, její predávkování se muže projevit omezením tvorby kolagenu.
Zinek je prvek, který se úcastní pri rustu a hojení jakéhokoli poškození v tele, protože zinek pravdepodobne podporuje využití aminokyselin a síry. Kone, kterí trpí nedostatkem zinku, mají zpomalený rust a delení bunek. Vstrebávání zinku závisí na medi, tyto dva prvky musí být v tele ve správném pomeru (zinek:med 3 - 5 : 1). Nejlépe se vstrebává zinek chelátovaný, tedy vázaný na molekulu bílkoviny (napr. methionin). Stejne jako u sirných aminokyselin, samotné pridávání zinku do krmiva rust kopyt neovlivní, pokud se však bude pridávat kombinace med, zinek, biotin a aminokyseliny, lze ocekávat pozitivní efekt.
Kopyta a voda
Nedílnou soucástí kopytní rohoviny je voda. Obsah vody ovlivnuje její kvalitu. Voda prechází do rohových bunek z krve a lymfy, kterých je dostatek v kopytní škáre. Rohovina kopyta však dokáže získat vodu i z okolního prostredí. Samozrejme rohovina také neustále vodu do prostredí vydává, a to predevším odparováním. Protože je to “živá tkán”, má schopnost si svoji vlhkost regulovat a udržovat náležitou rovnováhu. Podílejí se na tom také tuky, které se nacházejí v bunkách.
Vnejší prostredí muže svým pusobením vlhkost rohoviny výrazne ovlivnit, což je bežné i u zdravých koní v prubehu roku. Sušší kopyta jsou tvrdší a méne pružná, což je duležitá vlastnost pri pohybu na tvrdém a suchém povrchu; v suchém letním pocasí jsou taková kopyta mnohem odolnejší proti opotrebování než kopyta vlhká. Presušená kopyta se však stávají krehkými a snadno se lámou a štípou. Vlhcí kopyta jsou mekcí a pružnejší, což je zase výhodou pri pohybu na mekkém a vlhkém povrchu. Príliš vlhká kopyta jsou však velmi náchylná na otlaky, poranení, mohou se lámat (dochází k narušení matrix, která drží pohromade tubuly) a jsou snadnou “koristí” ruzným baktériím.
Tyto informace jiste nejsou pro nekoho až tak velkou novinkou, vždyt každý z milovníku koní se snaží udržovat vlhkost kopyt svých sverencu v optimálním stavu. K tomu mají sloužit ruzná “mazání na kopyta”, tedy prípravky, které se aplikují na kopytní stenu nebo chodidlo a strelku. Ale - - ono to vše zase tak jednoduché není. Docela casto slýchávám neštastnou otázku. “Vždyt kopyta mažu skoro každý den, kupuji to nejdražší mazání, ale stejne jsou ta kopyta suchá, praskají nebo se vylamují. Co mám delat?”
Koupit v dnešní dobe mazání na kopyta není zase tak velký problém; ruzné firmy vyrábejí prípravky, která mají “podporovat rust rohoviny, zlepšovat její kvalitu, metabolismus”, mužeme se dokonce docíst, že pusobí “preventivne proti schvácení”. Známe tri typy mazání: na bázi oleju, lanolinu a vysušující prípravky (casto obsahující aceton). Princip mazání kopyt by mel být ten, že “tuk” uzamkne vlhkost uvnitr kopyta a tudíž nedojde k jeho nadmernému vysušování. To tvrdí výrobci; a co tvrdí vedci?
Než si to rekneme, zmíním se ješte o propustnosti kopyta pro vodu, protože ta je, jak jsem již ríkala, duležitá pro kvalitu rohoviny. Podle výzkumu je vnejší vrstva kvalitní kopytní steny pro vodu témer nepropustná, propustnejší je vrstva vnitrní (která však není vystavená vnejšímu prostredí) a mírne propustná je rohovina chodidla a strelky. Avšak u “nekvalitních” kopyt je tomu jinak: pri pokusech byla rohovina kopytní steny propustná mnohem více! Na propustnost nemelo podle pokusu vliv ani teplo (37° C), ani chlad (4° C) ani pusobení vody, dokonce ani pusobení samotné moci. Avšak pusobení trusu a kombinace trus-moc ovlivnilo povrchové vrstvy kvalitní rohoviny a naprosto poškodilo nekvalitní rohovinu. Kun, který má kvalitní rohovinu, se nemusí obávat pusobení obvyklého prostredí; jeho kopyta si svoji vlhkost udrží. Kone s nekvalitní rohovinou jsou však na tom mnohem hure.
Specifický úcinek má látka zvaná formalín. Rohovina jeho pusobením ztrácí pružnost, má vetší tendenci praskat a zvyšuje se její propustnost pro vodu, ale i náchylnost k infekcním zárodkum. Hure postižená byla opet nekvalitní rohovina. Podobné úcinky mají i látky a prípravky na bázi dehtu, který narušuje prirozené tuky uvnitr bunek rohoviny, které tak nemohou chránit kopyto pred odparováním vody, ale ani pred nadmerným promocením. Pokud budeme v mokrém pocasí mazat kopyta dehtovými prípravky (protože je chceme “vysušit”), vyrobíme si naopak kopyta ješte vlhcí, mekcí a slabší.
Další studie zkoumala vliv ruzných “mazadel” na udržení vlhkosti v kopyte. Ruznými prípravky natreli výzkumníci kopyta uhynulých koní s kvalitní a zdravou rohovinou (kontrolní skupina zustala nenatrená) a po dobu 48 hodin je nechali vysychat. Nekteré výrobky dokázali udržet vlhkost v kopyte po dobu 12 - 24 hodin, nejlépe si vedly prípravky na bázi oleju a minerálních oleju. Pokud chceme tyto poznatky aplikovat na živé kone, je treba si uvedomit, že mazání muže být pri pohybu kone z kopyt setreno.
Jiná studie na živých koních ukázala, že zkoumané prípravky, které podle výrobcu mely zlepšit kvalitu rohoviny, vubec takto nepusobily. Kvalita rohoviny, casto dána geneticky, jimi zustala neovlivnená.
Budete-li i nadále chtít mazat svým koním kopyta, uvedomte si, že mazáním presušených kopyt naopak “uzamknete” rohovinu pred vniknutím potrebné vlhkosti z prostredí dovnitr, takže onu suchost budete ješte podporovat. Bylo zjišteno, že kopytní stena je nejpevnejší pri vlhkosti asi 70 - 75 %. Duležitejší, než mazání, je udržování dobré hydratace kopyt v závislosti na konkrétních pudních podmínkách (vlhká kopyta nejsou ideálním rešením pri pobytu kone v suchém a tvrdém výbehu).
A pak prišel clovek…
Kone, žijící divoce s neomezenými možnostmi pohybu se o svá kopyta postarají sami. Každodenní putování za potravou a vodou zpusobuje neustálé obrušování jejich kopyt. Pokud nekterý z divokých koní nemá kvalitní nebo zdravá kopyta, brzy zacne zaostávat za stádem a stane se snadnou koristí predátoru.
S domestikací však koním nastaly zmeny: jejich prostor se zúžil na ruzne velkou plochu pastvin, ohrad, výbehu ci dokonce jen boxu. Soucasne se nasednutím jezdce zvýšila jejich hmotnost, zmenil se zpusob jejich pohybu i terén, po kterém kone chodí. Velký vliv na kopyta má také šlechtení a “neprirozená” selekce koní.
Lidem nezbylo nic jiného, než kopyta upravovat a chránit je podkovami.
Velký vliv na kvalitu kopyt a tedy i na zdraví koní má velikost kopyta vzhledem k velikosti a hmotnosti celého kone. Dodnes jsou oblasti (predevším v rámci ruzných výstav a prehlídek), kde lidé “rádi vidí” dobre živené kone s malými a úhlednými kopýtky. Je to jako mít krásný, velký dum na malých a slabých základech - dlouho nevydrží. Malá kopýtka jednoduše nedokážou unést takovou tíhu, protože se tato tíha nemuže dobre rozprostrít kopytními strukturami, kopyta se rychleji opotrebují, a to nejen rohovina, ale i vnitrní struktury kopyt, které budou nadmerne stlacovány a výsledkem bude kulhající kun. Velikost kopyt se sice dedí (protože souvisí s rustem kostí), avšak je ovlivnená i výživou. Krome velikosti kopyt je duležitý i jejich správný tvar, který muže být velice ovlivnen podkováním (at už v pozitivním nebo negativním smyslu).
MVDr. Dominika Stachová
Stará pravda ríká, že kopyta jsou jako základy domu; sebekrásnejší dum nám bude na nic, pokud jeho základy nebudou pevné a trvanlivé.
Z ceho se kopyto skládá
Úlohou kopyt je nést hmotnost tela kone, absorbovat nárazy o zem, odrážet se od zeme, regulovat vlhkost a pomáhat pumpovat krev; zároven se nesmí opotrebovat a musí být schopna opotrebenou tkán nahrazovat.
Kopyto je vlastne celý komplex ruzných mekkých tkání, krevních cév, kostí, vazu, šlach, to vše uzavrené v pevném pouzdre z kopytní rohoviny.
Kopytní rohové pouzdro je vysoce pozmenený specializovaný kožní derivát. Podstatou tvrdosti kopytní rohoviny je vláknitý protein keratin, stejná látka, která se nachází v nehtech lidí. Bunky, které obsahují keratin, se postupne mení, zploštují se, ztrácejí bunecné jádro a jiné organely, až se z nich stávají ploché bunky, v nichž je keratin uložen v matrix z bílkovin obsahujících sirné aminokyseliny a aminokyselinu thyrosin. To, jak bude kopyto tvrdé, závisí na pomeru keratinu a této matrix.
Na kopytním rohovém pouzdru rozlišujeme obrubu (což je úzký proužek mezi korunkou a kuží), korunku, rohovou stenu, rohové patky, rohové chodidlo a rohový strel (strelka).
Rohové pouzdro vyrustá z kopytní škáry (kopytní lužko), což je hustá, pružná pojivová tkán, která obsahuje hodne krevních cév a nervu (proto krvácí a je citlivá).
Rohová kopytní stena se skládá ze trí vrstev:
• glazury, která je velmi tenká, vyrustá ze škáry obruby a pokrývá patky a ruzne velkou cást steny kopyta. Když je kopyto vlhké, propujcuje mu glazura belavý nádech. Její úlohou je chránit kopytní stenu pred ztrátou vlhkosti. U mnoha koní tato vrstvicka nezasahuje až dolu, protože si ji kone pohybem v písku nebo hlíne obrousí.
• ochranné vrstvy, která je nejsilnejší a nejpevnejší cástí rohové steny. Tato vrstva není prokrvená ani opatrena nervy, proto není citlivá a zajištuje bezbolestný kontakt kopyta se zemí. Nejpevnejší je prední cást kopytní steny, protože ji kun zatežuje nejvíce. Bunky, které obsahují keratin, zde tvorí dlouhé tubuly (rourky). Mezi tubuly se nachází takzvaná mezirourková rohovina. Tubuly svým tvarem a usporádáním umožnují menit pri zatížení tvar kopyta a potom se vrátit po zvednutí do puvodního stavu. Díky tubulum muže kopyto nasávat vlhkost z prostredí (ale taky ji do prostredí odvádet). Tato vrstva vyrustá z korunkové škáry.
• spojovací vrstvy, která má zcela odlišnou strukturu: skládá se z drobných rohových lístku, lamel, které se ješte delí na drobnejší lístecky. Lamely vnejší vrstvy jsou tvrdé a jsou pevne vklínené mezí mekké a krví zásobené lístky stenové škáry (která je pokracováním korunkové škáry a prechází plynule v chodidlovou škáru) a je pevne spojená s kopytní kostí, takže vnitrní struktury kopyta jsou “zavešené” do kopytní steny.
Kopytní stena má velkou úlohu pri nesení hmotnosti tela kone (práve díky onomu “zavešení” pomocí lístku). Hmotnost kone se promítá skrz páter, kosti koncetin až do kopytní kosti (3. clánek prstu). Avšak ta je pevne spojená lístky s kopytním pouzdrem, takže hmotnost kone se tak rozloží do celé kopytní steny. Hmotnost tela se také od vnitrku kopyta odpruží zpet nahoru ve chvíli, kdy se kun pri došlapování dotkne kopytem zeme.
Rohovina kopytní steny obsahuje asi 25% vody.
Dále zde máme (rohové) kopytní chodidlo, jehož rohovina taky tvorí rourky. Ty odrustají z chodidlové škáry a rostou smerem k chodidlovému povrchu, kde se tlakem o zem ohýbají; to zpusobuje prirozené odlupování chodidlové rohoviny a limituje tlouštku chodidla. Kun normálne nenašlapuje na celé chodidlo, ale jen na úzký pás podél bílé cáry (ten spolu s bílou cárou a chodidlovým okrajem kopytní steny tvorí takzvaný nosný okraj kopyta).
Bílá zóna neboli bílá cára je místo, kde sousedí lístky kopytní steny s tubuly kopytního pouzdra.
Každý zná trojúhelníkovitou strelku (rohový strel), která vyrustá od patek a zasahuje až do stredu chodidla. Také ona je tvorená rourkovou a mezirourkovou rohovinou. Její úlohou je absorbovat nárazy kopyta o zem. Je méne keratizována, než kopytní stena a chodidlo a obsahuje více vody (až 50 %), proto je mekcí a pružnejší než zbytek kopyta.
Pokud si vše shrneme, mužeme vyvodit tyto závery: kopytní stena musí být dostatecne silná, aby mohla nést hmotnost tela kone bez nadmerného opotrebování, nesmí snadno vysychat, musí být pružná a dobre rust. Kvalitnejší je pigmentovaná rohovina kopytní steny, protože méne vysychá, méne se štípe a nepodléhá poškození jako rohovina bílá. Chodidlo musí být natolik silné, aby se nadmerne neopotrebovávalo a má se normálne odlupovat. Patky mají být dobre vyvinuté a strelka má být velká a silná, má chodidlo rozdelovat na stejné cásti.
Jak kopyto roste
Pokud pochopíme strukturu kopyta, pochopíme také, jak kopyta rostou. Rychlost a kvalita rustu se mení pusobením mnoha faktoru.
Kopytní stena roste rychlostí 6 - 10 mm za mesíc. Než odroste celá prední stena kopyta, trvá to 9 - 12 mesícu, bocní steny odrostou asi za 6 - 8 mesícu a patky za 4 - 5 mesícu. Proto je na patkách vždy novejší rohovina, než v dolní cásti prední steny kopyta a je také mekcí a pružnejší (obsahuje více vody). Rohovina chodidla odroste asi za 2 mesíce.
Mladým koním rostou kopyta rychleji než koním dospelým. Kopýtko hríbete pred odstavem roste rychlostí až 15 mm/ mesíc, kopyto rocka asi 12 mm/mesíc.
Rychlost rustu rohoviny kopyta však krome veku ovlivnují i jiné faktory, napríklad:
• rocní doba - uprostred zimy roste kopyto nejpomaleji, na jare se jeho rust urychluje.
• vlhkost prostredí - extrémne suché podmínky zpomalují rust rohoviny kopyt.
• genetika - nekterá plemena jsou známá tvrdostí a kvalitou kopyt (napríklad arabští kone a mnoho plemen poníku), zatímco jiná mají obecne mnohem méne kvalitní kopyta (obzvlášte plnokrevníci). Samozrejme v rámci jednoho plemene se vyskytují ruzní jedinci s ruzne kvalitními kopyty; svoji roli hraje i prostredí, ve kterém žijí.
• nemoci a horecka - mohou zpomalit a deformovat rust kopytní rohoviny, takže za nekolik mesícu lze na kopytech videt “prstence”.
• poranení korunky - pokud dojde k poškození této zárodecné tkáne, rohovina, která z tohoto místa odrustá, muže být také poškozená a rust pomaleji.
• pohyb - pohybující se kun strídave zatežuje a odlehcuje kopyta; pružné kopytní pouzdro pritom ruzne mení tvar (kopytní mechanismus) a podporuje tak mimo jiné dobré prokrvování a tím i výživu kopytní škáry. Výsledkem je lepší a rychlejší rust kopytní rohoviny.
• pretežování koncetiny - pokud kun kulhá na jednu koncetinu a nezatežuje ji, pretežuje koncetinu druhou a na té se muže zpomalit rust rohoviny, ci muže dojít k deformaci rohového pouzdra (kopyta).
• zátež - jakmile zacne kun trénovat, jeho metabolismus se zvýší a s ním se urychlí i rust kopyt.
• výživa - to je duležitý faktor, protože koni je treba dodávat urcité látky, aby rust kopyt byl kvalitní a dostatecný; pokud koni urcité složky výživy chybí, jeho rohovina bude rust pomaleji a méne kvalitne. Na druhé strane zatím není nijak prokázáno, že preventivní podávání krmných prípravku “na zlepšení kvality kopyt” opravdu úcinkuje. Nadmerné podávání nekterých látek ci prvku muže naopak uškodit.
Jak nakrmit kopyta
Vlivem krmení na rust rohoviny kopyt se v soucasné dobe intenzivne zabývají mnohé vedecké týmy a hodne výrobcu krmiv doufá v prospech, který jim bude z techto výzkumu plynout. Je jasné, že celkove špatná výživa (tedy nedostatek všech živin) zpomaluje rust kopyt. V jedné studii popisují pokus, kdy odstavená hríbata poníku krmili takovou krmnou dávkou, která pokryla pouze tretinu jejich požadavku na energii. Rust jejich kopyt byl o tretinu pomalejší, než rust kopyt kontrolní skupiny (tedy odstavená hríbata poníku krmená odpovídající krmnou dávku). Je zajímavé, že toto omezení ve výžive nemelo vliv na sílu a pružnost rohoviny.
Kone, kterí trpí nedostatkem bílkovin, mají pomalejší rust rohoviny kopyt, která je navíc méne kvalitní a je náchylnejší k praskání a štípání. Obvykle však nedostatkem bílkovin mohou trpet pouze kone rostoucí a laktující klisny (ti mají zvýšené požadavky na bílkoviny), pokud se živí pouze prezrálou pastevní trávou nebo senem bez prídavku jiných krmiv. Bežná krmná dávka ostatních dospelých koní obsahuje dostatek bílkovin.
Není žádným prekvapením, že vápník - minerál, který je duležitý pro formaci kostí, svalu, zubu a vlastne každé tkáne - - je nepostradatelný i pro rust kopytní rohoviny. Podílí se totiž na tom, že jedna bunka prilne ke druhé, takže ovlivnuje pevnost spoju mezi keratinizovanými bunkami v tubulech.
Kone, kterí dostávají hodne fosforu a málo vápníku (hodne jádra, hlavne otrub, a málo sena) mohou trpet nedostatkem vápníku, což se projeví celou radou problému (k nim patrí i nekvalitní rohovina kopyt). Behem jednoho výzkumu krmili kone ovsem, otrubami a travním senem. Potom místo poloviny dávky tohoto sena dávali seno vojteškové, které je bohaté na vápník a bílkoviny. Za 9 mesícu od této zmeny se zlepšil nárust jejich rohoviny o 22 - 25 %.
Ve spojitosti s rustem kopyt se jiste každý setkal s pojmem biotin, neboli vitamín H. Tento vitamín je tvoren ve strevech koní v množství, které pokryje jejich základní požadavky. Nekterí kone s nekvalitními kopyty se však po pridání biotinu do krmiva zlepšili (tedy dostali více biotinu, než kolik by normálne potrebovali; prestože optimální dávka biotinu není zatím spolehlive zjištená, uvádí se, že kun je schopen zpracovat 15 - 20 mg aktivního biotinu denne). Uvádí se, že pouze 2 % koní, kterí meli nekvalitní rohovinu, trpelo nekomplikovaným nedostatkem biotinu. Zatím se nezjistily žádné vedlejší úcinky této látky, proto je biotin velmi populárním prídavkem pro zlepšení rustu kopyt, at už lécebne nebo preventivne.
Zatím se však nepodarilo zjistit, jakým mechanismem biotin pusobí a proc nekterým koním pomuže a jiným ne. Vetšinou pomáhá koním, kterí mají tenkou, krehkou rohovinu kopytních sten a citlivá a tenká chodidla -- to jsou ti kone, kterým tak snadno upadávají podkovy a vylamuje se kopytní stena okolo podkováku.
Než však zacne biotin prinášet výsledky, trvá to nekolik mesícu. Pri jednom pokusu na hrebcích plemene lipický kun dostávalo 26 koní 20 mg/den biotinu a první zlepšení rohoviny bylo poprvé zjišteno až za 6 mesícu. Nejlepší výsledky se dostavily za 14 mesícu. Zlepšení se projevilo tím, že se jim méne lámala kopyta, méne se štípala a zvýšila se jejich pevnost v tahu.
Pro rust kopytní rohoviny jsou duležité nekteré aminokyseliny. Konkrétne se jedná o methionin, cystin (a cystein), protože ty obsahují síru, základní prvek pro tvorbu keratinu. Methionin si kun neumí sám vyrobit, proto ho musí dostávat v potrave; malé množství této aminokyseliny je obsaženo v keratinu, jinak se v tele premenuje na cystein, jehož stabilní forma se nazývá cystin a je duležitou soucástí keratinu. Prídavek techto aminokyselin sám o sobe asi kvalitu ani množství rohoviny neovlivní, ale lze je pridávat spolecne s biotinem. K presnejším záverum ješte bude potreba provádet další výzkumy. Prestože je síra soucástí techto aminokyselin, její predávkování se muže projevit omezením tvorby kolagenu.
Zinek je prvek, který se úcastní pri rustu a hojení jakéhokoli poškození v tele, protože zinek pravdepodobne podporuje využití aminokyselin a síry. Kone, kterí trpí nedostatkem zinku, mají zpomalený rust a delení bunek. Vstrebávání zinku závisí na medi, tyto dva prvky musí být v tele ve správném pomeru (zinek:med 3 - 5 : 1). Nejlépe se vstrebává zinek chelátovaný, tedy vázaný na molekulu bílkoviny (napr. methionin). Stejne jako u sirných aminokyselin, samotné pridávání zinku do krmiva rust kopyt neovlivní, pokud se však bude pridávat kombinace med, zinek, biotin a aminokyseliny, lze ocekávat pozitivní efekt.
Kopyta a voda
Nedílnou soucástí kopytní rohoviny je voda. Obsah vody ovlivnuje její kvalitu. Voda prechází do rohových bunek z krve a lymfy, kterých je dostatek v kopytní škáre. Rohovina kopyta však dokáže získat vodu i z okolního prostredí. Samozrejme rohovina také neustále vodu do prostredí vydává, a to predevším odparováním. Protože je to “živá tkán”, má schopnost si svoji vlhkost regulovat a udržovat náležitou rovnováhu. Podílejí se na tom také tuky, které se nacházejí v bunkách.
Vnejší prostredí muže svým pusobením vlhkost rohoviny výrazne ovlivnit, což je bežné i u zdravých koní v prubehu roku. Sušší kopyta jsou tvrdší a méne pružná, což je duležitá vlastnost pri pohybu na tvrdém a suchém povrchu; v suchém letním pocasí jsou taková kopyta mnohem odolnejší proti opotrebování než kopyta vlhká. Presušená kopyta se však stávají krehkými a snadno se lámou a štípou. Vlhcí kopyta jsou mekcí a pružnejší, což je zase výhodou pri pohybu na mekkém a vlhkém povrchu. Príliš vlhká kopyta jsou však velmi náchylná na otlaky, poranení, mohou se lámat (dochází k narušení matrix, která drží pohromade tubuly) a jsou snadnou “koristí” ruzným baktériím.
Tyto informace jiste nejsou pro nekoho až tak velkou novinkou, vždyt každý z milovníku koní se snaží udržovat vlhkost kopyt svých sverencu v optimálním stavu. K tomu mají sloužit ruzná “mazání na kopyta”, tedy prípravky, které se aplikují na kopytní stenu nebo chodidlo a strelku. Ale - - ono to vše zase tak jednoduché není. Docela casto slýchávám neštastnou otázku. “Vždyt kopyta mažu skoro každý den, kupuji to nejdražší mazání, ale stejne jsou ta kopyta suchá, praskají nebo se vylamují. Co mám delat?”
Koupit v dnešní dobe mazání na kopyta není zase tak velký problém; ruzné firmy vyrábejí prípravky, která mají “podporovat rust rohoviny, zlepšovat její kvalitu, metabolismus”, mužeme se dokonce docíst, že pusobí “preventivne proti schvácení”. Známe tri typy mazání: na bázi oleju, lanolinu a vysušující prípravky (casto obsahující aceton). Princip mazání kopyt by mel být ten, že “tuk” uzamkne vlhkost uvnitr kopyta a tudíž nedojde k jeho nadmernému vysušování. To tvrdí výrobci; a co tvrdí vedci?
Než si to rekneme, zmíním se ješte o propustnosti kopyta pro vodu, protože ta je, jak jsem již ríkala, duležitá pro kvalitu rohoviny. Podle výzkumu je vnejší vrstva kvalitní kopytní steny pro vodu témer nepropustná, propustnejší je vrstva vnitrní (která však není vystavená vnejšímu prostredí) a mírne propustná je rohovina chodidla a strelky. Avšak u “nekvalitních” kopyt je tomu jinak: pri pokusech byla rohovina kopytní steny propustná mnohem více! Na propustnost nemelo podle pokusu vliv ani teplo (37° C), ani chlad (4° C) ani pusobení vody, dokonce ani pusobení samotné moci. Avšak pusobení trusu a kombinace trus-moc ovlivnilo povrchové vrstvy kvalitní rohoviny a naprosto poškodilo nekvalitní rohovinu. Kun, který má kvalitní rohovinu, se nemusí obávat pusobení obvyklého prostredí; jeho kopyta si svoji vlhkost udrží. Kone s nekvalitní rohovinou jsou však na tom mnohem hure.
Specifický úcinek má látka zvaná formalín. Rohovina jeho pusobením ztrácí pružnost, má vetší tendenci praskat a zvyšuje se její propustnost pro vodu, ale i náchylnost k infekcním zárodkum. Hure postižená byla opet nekvalitní rohovina. Podobné úcinky mají i látky a prípravky na bázi dehtu, který narušuje prirozené tuky uvnitr bunek rohoviny, které tak nemohou chránit kopyto pred odparováním vody, ale ani pred nadmerným promocením. Pokud budeme v mokrém pocasí mazat kopyta dehtovými prípravky (protože je chceme “vysušit”), vyrobíme si naopak kopyta ješte vlhcí, mekcí a slabší.
Další studie zkoumala vliv ruzných “mazadel” na udržení vlhkosti v kopyte. Ruznými prípravky natreli výzkumníci kopyta uhynulých koní s kvalitní a zdravou rohovinou (kontrolní skupina zustala nenatrená) a po dobu 48 hodin je nechali vysychat. Nekteré výrobky dokázali udržet vlhkost v kopyte po dobu 12 - 24 hodin, nejlépe si vedly prípravky na bázi oleju a minerálních oleju. Pokud chceme tyto poznatky aplikovat na živé kone, je treba si uvedomit, že mazání muže být pri pohybu kone z kopyt setreno.
Jiná studie na živých koních ukázala, že zkoumané prípravky, které podle výrobcu mely zlepšit kvalitu rohoviny, vubec takto nepusobily. Kvalita rohoviny, casto dána geneticky, jimi zustala neovlivnená.
Budete-li i nadále chtít mazat svým koním kopyta, uvedomte si, že mazáním presušených kopyt naopak “uzamknete” rohovinu pred vniknutím potrebné vlhkosti z prostredí dovnitr, takže onu suchost budete ješte podporovat. Bylo zjišteno, že kopytní stena je nejpevnejší pri vlhkosti asi 70 - 75 %. Duležitejší, než mazání, je udržování dobré hydratace kopyt v závislosti na konkrétních pudních podmínkách (vlhká kopyta nejsou ideálním rešením pri pobytu kone v suchém a tvrdém výbehu).
A pak prišel clovek…
Kone, žijící divoce s neomezenými možnostmi pohybu se o svá kopyta postarají sami. Každodenní putování za potravou a vodou zpusobuje neustálé obrušování jejich kopyt. Pokud nekterý z divokých koní nemá kvalitní nebo zdravá kopyta, brzy zacne zaostávat za stádem a stane se snadnou koristí predátoru.
S domestikací však koním nastaly zmeny: jejich prostor se zúžil na ruzne velkou plochu pastvin, ohrad, výbehu ci dokonce jen boxu. Soucasne se nasednutím jezdce zvýšila jejich hmotnost, zmenil se zpusob jejich pohybu i terén, po kterém kone chodí. Velký vliv na kopyta má také šlechtení a “neprirozená” selekce koní.
Lidem nezbylo nic jiného, než kopyta upravovat a chránit je podkovami.
Velký vliv na kvalitu kopyt a tedy i na zdraví koní má velikost kopyta vzhledem k velikosti a hmotnosti celého kone. Dodnes jsou oblasti (predevším v rámci ruzných výstav a prehlídek), kde lidé “rádi vidí” dobre živené kone s malými a úhlednými kopýtky. Je to jako mít krásný, velký dum na malých a slabých základech - dlouho nevydrží. Malá kopýtka jednoduše nedokážou unést takovou tíhu, protože se tato tíha nemuže dobre rozprostrít kopytními strukturami, kopyta se rychleji opotrebují, a to nejen rohovina, ale i vnitrní struktury kopyt, které budou nadmerne stlacovány a výsledkem bude kulhající kun. Velikost kopyt se sice dedí (protože souvisí s rustem kostí), avšak je ovlivnená i výživou. Krome velikosti kopyt je duležitý i jejich správný tvar, který muže být velice ovlivnen podkováním (at už v pozitivním nebo negativním smyslu).
MVDr. Dominika Stachová